Julien Simon-Chautemps – profil (1.díl)

Nedávno se mě ptal desetiletý syn mé kamarádky, jak se může dostat do Formule 1. Královna motorsportu mu učarovala před dvěma roky a od té doby nemluví o ničem jiném. Jeho snem je pracovat ve F1. Univerzální radu nemám, ale napadlo mě popsat životní dráhu závodního inženýra Kimiho Raikkonena Juliena Simon-Chautempse. Možná tento příběh někoho inspiruje.

Díl 1. Doba studia a práce v motorsportu

Julien Simon-Chautemps se narodil 14. května 1978 ve Francii. Po absolvování základní školy nastoupil v roce 1996 na střední školu Alberta Camuse. Již jako student vynikal v matematice a fyzice. V letech 1999 – 2002 studoval prestižní Polytechnický ústav vyšších věd IPSA v Paříži. Škola se specializuje na letecké a kosmické systémy. Absolventi získají znalosti ve vědě a efektivní přístup k inženýrské práci v oborech letectví, motory, mechanika, IT systémy, vestavěné systémy, mechatronika a elektronika. Současně posílí své komunikační dovednosti v HR a řízení kvality. Vybaveni jsou i jazykově, neboť kromě francouzštiny studují angličtinu. Zároveň udržují úzký kontakt s francouzským průmyslovým prostředím prostřednictvím stáží a průmyslových projektů.

Ještě za studií začal pracovat jako mechanik pro BMW JPV Automobiles. Po dvou měsících odešel a v červnu 1999 se uchytil jako interní inženýr ve francouzské automobilové rally. Ani zde ale příliš dlouho nevydržel a v srpnu téhož roku rally opustil. Jeho další kroky vedly do francouzského šampionátu Formule Renault 2.0. V týmu RBA Racing působil v pozici závodního inženýra. Staral se o vůz Tatuus FR2000 francouzského závodníka Pola Bertranda. Nutno podotknout, že RBA byla malá a nepříliš úspěšná organizace. Pol Bertrand skončil v roce 2000 na dvacátém šestém místě s třemi body. Simon-Chautemps vydržel u RBA do poloviny roku 2001.

Po odchodu z RBA se přesunul do španělské Gerony. Připojil se k týmu G- Tech Racing opět na pozici závodního inženýra. Stáj nasazovala vozy ve španělské F3, kde za ni startovali Francouz Philippe Bénoliel,   Portugalec Álvaro Parente a trojlístek ze Španělska Jordi Palomeras, Ricardo Ferrando Vicente a Pedro Salvador. Nejúspěšnějším se stal rodák z Porta, který v konkurenci třiceti jezdců obsadil dvanáctou pozici s padesáti body. Samotné stáji se už tolik nedařilo a v konečném hodnocení skončila předposlední. G – Tech Racing kromě formulí startoval i v šampionátu GT.

Důležitým krokem mladého inženýra byl rok 2002, kdy dokončil studijní projekt na semináři Dynamic Car Dynamic a Data Acquisition. Přestěhoval se do amerického Denveru, kde začal pracovat pro Optimum G, společnost působící v automobilovém průmyslu. Kromě toho se dál věnoval motorsportu. V šampionátu ALMS zakotvil u stáje Seikel Team, se kterým odjel dvanáctihodinovku na Sebringu. Jako konzultant závodního inženýra se věnoval i australským super carům V8. Pro svou práci si vybral tým SBR a věnoval se přípravě vozu pro pilota Marcose Ambroseho.

Začátkem roku 2003 si mladého Francouze všimla renomovaná závodní stáj Prema Racing. Slovo dalo slovo a od března Julien nastoupil jako závodní inženýr u týmu z Grisignano di Zocco. Italská organizace tehdy účinkovala v nově vzniklé Eurosérii F3 a v šampionátu Formule Renault 2.0. Jeho rukama postupně prošli závodníci jako Kohei Hirate, Kamui Kobayashi, Roberto Streit, Marco Bonanomi, Koudai Tsukakoshi, Dan Clarke nebo Joao Urbano.

Julien Simon-Chautemps strávil u Premy čtyři krásné roky, když dostal nabídku, která se neodmítá. Oslovil ho Maurizio Salvadori (zakladatel týmu Trident) s tím, že hledá výkonného inženýra pro svou stáj v GP2. „Trojzubec“ se základnou v San Pietro Mosezzo nedaleko Milána byl novou organizací, kterou vytvořil Salvadori a nasadil ji v roce 2006 v novém seriálu GP2 (vznikla o rok dříve z Formule 3000). Pro sezonu 2007 podepsala italská stáj smlouvu s třetím mužem Eurosérie F3 Japoncem Kohei Hiratem a třetím mužem Formule Renault 3.5 Pastorem Maldonadem z Venezuely.  Simon-Chautemps se stal výkonným inženýrem mladého Venezuelana. Byl zodpovědný za nastavení vozu a měl na starosti simulační nástroje k získání maximálního potenciálu formule. Celý tým táhl hlavně Maldonado, který zajel pole position a slavil výhru v nejprestižnějším závodě roku v Monaku. Mladý Venezuelan si po vítězství pochvaloval nastavení svojí dallary. Dál už se bohužel sezona nevyvíjela tak dobře. Dvaadvacetiletý rodák z Maracay se zranil a jeho náhradníci Ricardo Risatti a Sergio Hernández získali dohromady jeden bod. Hirate přidal devět a v součtu s dvanácti body Pastora Maldonada se Trident nedostal dál než na desátou příčku z dvanácti stájí.